„V životě jednotlivce i celých národů mohou vždy vznikat a hluboce utkvít chyby, ale jsou-li odhalovány a napravovány, může takový život být smysluplný…“ (M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „Potřebuji dialog stejně jako vzduch, práci, lásku, přítele. A jen dialog mi dá opravdového druha, přítele, člověka ne „vedle mne“, ale „se mnou“. (M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „Nemohu-li svou smrt odstranit, mohu ji nicméně „zahrnout do života“, modifikovat své životní ideály tak, aby je smrt „nezmařila“, ale dovršila. Mohu se ptát, co znamená „svět beze mne“, svět s mým odchodem, mohu to ve svém aktivním poměru k světu předpokládat.“ (M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „…nikdo tě nenutí žít nízce, žít podle, zbaběle, egoisticky, zvěcněle...I když okolnosti života k tomu svádějí, i když poměry, doba, tvá osobní slabost či rozumářská vypočítavost k tomu svádí, máš vždy možnost - a třeba i v okovech - neredukovat své vědomí a své chování na svou bídu, máš možnost se povznést, být jiný, proměnit se vnitřně...“
(M. Machovec, Ježíš pro Moderního člověka)
![]() ![]() ![]() „Zážitek velikého člověka v dějinách, bojujícího o jednotu poznání, štěstí lidstva a mravní čistoty, je cestou k podobné jednotě v současnosti a budoucnosti.“
(M. Machovec, Josef Dobrovský)
![]() ![]() ![]() “Neboť lidský život je už takový, že ‚neprobudím člověka‘, nezískám ani samu možnost ‚najít člověka‘, pokud pro své přesvědčení, pro ‚svou věc‘ a pro ‚toho druhého‘ neriskuji.“
(M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „Byl-li jsem jednou takový, jaký jsem, je mé bytí ve vesmíru čímsi reálným. Jsem-li ‚dítětem času‘, jsem i čímsi ‚nadčasovým‘, neboť čas sám je věčný. Moje smrt, mé ‚nebytí‘ je pak - z vesmírných hledisek - jen epizodou jakéhosi úžasného reálného procesu, v němž o ‚něco jde‘... Jdu-li na smrt ‚cestou všech lidí‘, patřím i v tom smyslu k procesům života. V mé smrti zmizí mé jméno, zmizí vědomí mého já, má osobní láska a bolest, bída a hanba; nezmizí však sama schopnost reality mít jméno, být ‚já‘, milovat a trpět. Byl jsem - tedy jsem. Jsem-li v čase - jsem ve věčnosti.“
(M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „Je nutno klást si cíle vysoké, závratné a přitom si uchovat pokoru dětí božích.“
(M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() „Ostatně je běžný omyl moderních lidí, převážně již tak či onak lidskosti odcizených, zvěcnělých, ztracených ve fetišizovaných věcech, návycích, stereotypech a institucionálních vztazích industriální proorganizované společnosti, že nemají potuchy o tom, co může znamenat duchovní a mravní síla skutečně vyzrálé osobnosti - vždyť většina dnešních lidí se za celý život s žádnou takovou ani vůbec nesetká.“
(M. Machovec, Ježíš pro Moderního člověka)
![]() ![]() ![]() „Působit na lidi může zase jen člověk, celková síla jeho ducha a jednání ... pokud lidé u onoho strhujícího jedince zažívají jistou jedinečnou harmonii myšlenky a osobnosti...“
(M. Machovec, Ježíš pro Moderního člověka)
![]() ![]() ![]() „Jen tam, kde se rozumem nadaná bytost setkává s nějakým přírodním či historickým procesem, v němž se ukazují rozcestí, eventuality, kde rozum může (a někdy musí) volit, je možno mluvit o smyslu… Ve věcech smysl není - až člověk vnáší svou dovedností do světa smysl - anebo ovšem i nesmyslnost.“
(M. Machovec, Smysl lidské existence)
![]() ![]() ![]() “…opravdovosti lidské existence není možné dosáhnout jinak než maximálně hluboce prožívanou přítomností. Lidskost je buď lidsky plně prožívaný okamžik - anebo není lidskostí vůbec...“
(M. Machovec, Ježíš pro Moderního člověka)
|